Navigace je souhrnný název pro postupy, kterým lze kdekoliv na zeměkouli, moři či obecně v nějakém prostoru stanovit svou polohu a nalézt cestu, která je podle zvolených kritérií nejvhodnější (například nejrychlejší, nejkratší atd.). Termín je odvozen z latinského slova navis znamenajícího loď, původně slovo znamenalo plavbu po moři, význam se metonymicky přenesl na zjišťování polohy a směru a volbu trasy a metaforicky rozšířil na další druhy dopravy a další činnosti.
Navigace může být prováděna například těmito způsoby:
osobním dorozumíváním
pomocí orientačního značení
srovnávací navigací – porovnávaní terénu a mapy
terrestricky pomocí kompasu (magnetický nebo gyroskopický), logu, hloubkoměru, námořní mapy
astronomicky pomocí polohy slunce, Měsíce a hvězd - pomocí sextantu, kompasu a hodin
radionavigačními přístroji - pomocí radiomajáků (NDB, VOR), měřiče vzdálenosti DME a radiokompasu
pozemním navigačním systémem - např. LORAN, OMEGA
družicovým navigačním systémem - např. GPS, GLONASS, Galileo
K základním navigačním pomůckám se řadí kompasy a jejich zdokonalé verze – buzoly. Znalost jejich použití usnadňuje práci v terénu. Pomocí kompasu lze určit světové strany. Klasický kompas obsahuje volně pohyblivou magnetickou střelku, která si zachovává směr sever-jih podle zemského magnetického pole. Existují i kompasy, jenž jsou založené na jiných fyzikálních principech. Navigační zařízení byly známy již ve starověké Číně. O kompasu se dozvídáme už ve 4. století n. l. Běžný kompas, jehož použití bylo v dřívějších stoletích obvyklé především v námořní dopravě, se skládá ze střelky tvaru štíhlého kosočtverce, umístěné v pouzdře, na jehož dně je nakreslena kompasová růžice.